4.kapitola 1/2

1. září 2011 v 16:57 | Žužu |  Měsíční Písen

4.


Když jsem konečně dorazila domů, rozhodla jsem se, že na takovou noc existuje jediný lék. Všechny moje zásoby hořké čokolády byly ty tam a snědla jsem i poslední zázvorovou sušenku, a tak jsem rozpálila troubu a vytáhla mísu. Ve chvíli, kdy se ozvalo klepání na dveře, jsem zrovna sypala do těsta strouhanou čokoládu.


Na prahu jsem našla štíhlé děvče s jasně oranžovými vlasy, které trčely v neposedných kudrnách všemi směry, a s tolika vrstvami líčidel, že by vystačila profesionálnímu týmu roztleskávaček na měsíc. V ruce držela můj fotoaparát.
"Ahoj, Mercy. Táta mi dal tohle, abych ti to odnesla. Chtěl mě dostat z domu, protože potřeboval vyřídit nějaké věci se smečkou." Převrátila oči a podala mi foťák. "Dělá, jako bych nevěděla dost na to, abych se držela stranou od cizích vlkodlaků."
"Ahoj, Jesse," řekla jsem a mávnutím ji pozvala dál.
"A kromě toho," pokračovala, když vešla dovnitř a zula si boty, "tenhle vlk je roztomilý. S malou šmouhou tady." Přejela si prstem po nose. "Neublížil by mi. Drbala jsem ho zrovna na břichu, když přišel táta a začal vyvádět. Hele, těsto na sušenky! Mňam. Můžu si vzít?"
Jesse je Adamova dcera, je jí patnáct, ale chová se jako čtyřicítka. Většinu roku tráví s matkou v Eugene, ale asi přijela strávit Den díkůvzdání s Adamem. Zdálo se mi, že je na to ještě trochu brzy, Díkůvzdání je až ve čtvrtek, navštěvovala ale nějakou soukromou školu pro nadané a excentrické děti, takže měla možná delší prázdniny než studenti ve veřejných školách.
"Obarvila sis vlasy zvlášť kvůli otci?" zeptala jsem se, našla lžíci, nabrala pořádný kus těsta a podala ho Jesse.
"No jasně," řekla, ukousla si a mluvila dál s plnou pusou. "Cítí se opravdu otcovsky, když si může na něco stěžovat. A kromě toho," dodala s náznakem spravedlivého hněvu, "všichni v Eugene mají obarvené vlasy. Za týden nebo za dva se to vymyje. Když už mě jeho kázání unavilo, řekla jsem mu, že má štěstí, že jsem si do vlasů vteřinovým lepidlem nevlepila bodliny jako můj kamarád Jared. Možná to o příštích prázdninách udělám. Tohle je fakt dobré." Chystala se nabrat další kus těsta, ale já ji pleskla po ruce.
"Ne, když už jsi to měla v puse," pokárala jsem ji. Dala jsem jí další lžíci, vmíchala do těsta poslední kousky čokolády a začala chystat placičky na plech.
"Jo, skoro jsem zapomněla," řekla poté, co si znovu ukousla, "táta ti poslal s foťákem i vzkaz. Je zbytečně záhadný, ale já vím, že ty mi stejně řekneš, o co jde. Připravená?"
Strčila jsem první plech do trouby a pustila se do druhého. "Střílej."
"Říkal: 'Trefa. Žádný strach. Byl to žoldák.'" Zamávala prázdnou lžící. "Teď mi to vysvětli."
Asi jsem měla respektovat Adamovo přání chránit dceru, ale to on ji za mnou poslal. "Dneska večer jsem zabila člověka. Tvůj otec zjistil, kdo to byl."
"Opravdu? Byl to zabiják? Bezva." Hodila lžíci do dřezu, vyhoupla se na pult a pustila se do otázek a odpovědí. "Kvůli tomu jsi mu předtím volala? Málem ho ranila mrtvice. Jak to, že jsi volala tátovi? Ne, počkej. Muž, kterého jsi zabila, byl vlkodlak, že jo? Proto táta tak rychle vystřelil z domu. Kdo je ten vlk, se kterým se vrátil?" Odmlčela se. "Ty jsi zabila vlkodlaka? Máš zbraň?"
Několik. Ale žádnou jsem si s sebou nevzala do garáže.
Zmlkla a já odpověděla na poslední dvě otázky. "Jo, a ne."
"Bezva," zazubila se. "Hej, jaks to udělala?"
"Nebyl v tom úmysl," bránila jsem se. Ale stejně dobře jsem se mohla pokusit zastavit holýma rukama přílivovou vlnu.
"Samozřejmě že ne," řekla. "Pokud jsi ovšem nebyla pořádně nasr…" Povytáhla jsem obočí a ona rychle zvolila jiné slovo, aniž by zpomalila, "naštvaná. Mělas nůž? Nebo páčidlo?"
"Zuby," řekla jsem.
"Fuj." Krátce se ušklíbla. "Odporné. Aha, chápu. Chceš říct, že jsi ho zakousla jako kojot."
Většina lidí ví jen o fae a hodně si jich ještě pořád myslí, že fae jsou jen švindl vlády nebo na vládu, to záleží. Jesse je ale dcera vlkodlaka, i když sama je člověk, takže toho o "divočině", jak tomu říká, ví hodně. Zčásti je to moje vina. Když jsme se poprvé setkaly, bylo to krátce poté, co se alfa nastěhoval i s rodinou do sídla za mým domem, se mě zeptala, jestli jsem vlkodlak jako její otec. Odpověděla jsem, že ano, a ona mě nenechala na pokoji, dokud jsem jí neukázala, jak se proměňuji. Bylo jí asi devět a už tehdy si uměla prosadit svou.
"Jo. Snažila jsem se prostě odvést jeho pozornost, aby pronásledoval mě a nechal na pokoji Maca, vlkodlaka se šmouhou." Napodobila jsem její gesto s nosem. "Je docela milý," řekla jsem. Pak mě ale napadlo, že bych se měla chovat jako dospělá a být férová i k jejímu otci, proto jsem dodala: "Ale je mladý a ještě se neumí dobře ovládat. Takže poslouchej, co ti říká otec, dobře? Kdyby tě Mac kousl nebo ti jinak ublížil, cítil by se strašně, a už tak toho má víc než dost." Zaváhala jsem. Nic mi do toho nebylo, ale měla jsem Jesse ráda. "Mezi otcovými vlky je i pár dalších, kterým by ses měla vyhýbat."
Kývla, ale sebevědomě řekla: "Neublíží mi, ne když ví, kdo je můj táta. Ale myslíš tím Bena, že? Táta říkal, že mu mám jít z cesty. Setkala jsem se s ním, když se tu včera zastavil." Nakrčila nos. "Je protiva, ale má bezva britský přízvuk."
S tím jsem nemohla nesouhlasit.
Jak jsem vytahovala sušenky z pece, jedly jsme je a já jí s sebou dala plný talíř zakrytý alobalem. Vyšla jsem s ní na verandu a uviděla, že parkoviště u Adamova domu je plné aut. Musel svolat celou smečku.
"Doprovodím tě domů," řekla jsem a vklouzla do bot, které jsem nechávala na verandě pro blátivé počasí.
Převrátila oči, ale počkala na mě. "Opravdu, Mercy. Co uděláš, když nás někdo ze smečky začne otravovat?"
"Umím dost hlasitě křičet," řekla jsem. "Anebo využiju svoji novou patentovanou techniku a zabiju ho."
"Jasně," řekla. "Ale radši zůstaneme u křiku. Myslím, že tátovi by se nelíbilo, kdybys začala zabíjet jeho vlky."
Žádný by jí pravděpodobně nezkřivil ani vlásek, přesně jak si myslela. Byla jsem si téměř jistá, že má pravdu. Ale mezi auty stál i Benův červený truck. V Benově blízkosti bych nenechala o samotě žádné patnáctileté děvče bez ohledu na to, čí dcera to je.
Cestou zahradou nás nikdo neobtěžoval.
"Pěkné auto," zamumlala, když jsme procházely okolo vraku rabbita. "Táta fakt ocenil, kdyžs ho tady vystavila. Dobrá práce. Varovala jsem ho, že až tě příště naštve, možná přidáš i pár grafitti."
"Tvůj otec je obezřetný muž," prohlásila jsem. "Tohle si schovávám na později. Rozhodla jsem se, že až mě nazlobí příště, odmontuju tři kola." Zvedla jsem ruku a naklonila ji jako auto na jednom kole.
Zachichotala se. "Zešílel by z toho. Měla bys vidět, co dělá, když obrazy na stěnách nevisí rovně." Dorazily jsme k zadnímu plotu a ona opatrně prolezla starým ostnatým drátem. "Pokud se rozhodneš ho pomalovat, můžu ti pomoct?"
"No jasně," slíbila jsem. "Počkám, dokud nebudeš bezpečně uvnitř."
Znovu převrátila oči, ale zazubila se a rozběhla se k zadní verandě. Počkala jsem, dokud mi nezamávala z Adamových zadních dveří a nezmizela uvnitř.
*
Než jsem šla do postele, vynesla jsem odpadky a všimla si, že Adamovo parkoviště je stále plné. Musela to být dlouhá schůzka. V tu chvíli jsem byla vděčná za to, že nejsem vlkodlak.
Obrátila jsem se, abych se vrátila zpátky domů, a ztuhla jsem. Byla jsem hloupá. Nezáleží na tom, jak bystré máte smysly, když jim nevěnujete pozornost.
"Ahoj, Bene," řekla jsem muži, který stál mezi mnou a domem.
"Vykládáš nesmysly, Mercedes Thompsonová," řekl přívětivě. Jesse měla pravdu, skutečně má příjemný britský přízvuk. A nevypadá špatně, i když na můj vkus trochu moc zženštile.
"Hm?" řekla jsem.
Vyhazoval klíče do vzduchu a chytal je, jednou, dvakrát, třikrát, aniž by ze mě spustil oči. Kdybych zaječela, Adam by mě slyšel, ale jak jsem řekla, nepatřím mu. Už tak byl dost majetnický, děkuji pěkně. Nemyslela jsem si, že by Ben byl tak hloupý, aby mi něco provedl s Adamem v doslechu.
"'Zůstaň tady, Bene,'" pronesl Ben s líným přízvukem, který Adamovi zůstal z dětství stráveném daleko na jihu. "'Počkej, dokud se moje dcera nevrátí do svého pokoje. Nechci, aby se setkala s někým, jako jsi ty.'" Poslední věta ztratila Adamův tón a Ben ji vyslovil s vlastním ostrým britským přízvukem. Nemluvil sice jako princ Charles, ale rozhodně se mu hlasem podobal víc než Faganovi v Oliverovi.
"Netuším, co to má společného se mnou," řekla jsem a pokrčila rameny. "To tebe vykopli z londýnské smečky. Kdyby tě Adam nevzal k sobě, byl bys v pořádném průšvihu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama